Pokračování Zuzčiného příběhu bude o tom, jak v Norsku neutratit ani korunu. V souvislosti s tímto tématem nahlédneme i pod pokličku ekologie a etiky. Zuzka odhalí základní principy přežití v Norsku, které mimo jiné vyzkoušela na vlastní kůži i autorka Nikola 😉

Naším novým koníčkem a způsobem kvalitní a pestré obživy je vybírání popelnic. Ne vážně, dávno to nemá nic společného s chudobou nebo žebráctvím. Dokonce má tato aktivita už i svůj oficiální název a mnoho příznivců. Jedná se o tzv. Dumpster diving nebo-li potápění se do popelnic.
Je to sice nelegální a za pokutu, ale hlavním motivem přívrženců je nejen ušetřit, ale především zabránit plýtvání potravin.
Což pro Norsko platí trojnásobně. Nehorázně se tady plýtvá, ostatně jako všude, ale tady možná ještě o malinko víc.
Nevěřili byste, co za poklady skrývají ty velké plechové kontejnery za supermarkety. Nakonec se ještě vrátíme tlustí a s dobrou karmou za to, kolik nebohého jídla jsme zachránili.
Takže vždycky, když jedeme ,,nakupovat“ tak zaparkujeme vzadu u kontejneru a lovíme samé poklady. Už jsme ochutnali takových dobrot, které by nás ani nikdy nenapadlo si koupit. Dá se to tedy občas pojmout i jako kulturní zážitek.

MÁM SE RADOVAT NEBO BREČET?

O jakousi ekologii a Greenpeace jsem se nikdy nezajímala o moc více, než že bych se aspoň snažila třídit a občas jsem koukla na nějaký dokument. Avšak poté, co jsme tady (spíše tak ze zvědavosti, když už jsme o tom dumpster divingu něco někde četli) otevřeli první kontejner a viděli jeho obsah, střídaly se mi pocity radosti a smutku.
Radost byla z našeho úlovku, ušetřených peněz a těch náramných dobrot, které bych si občas ani nedovolila koupit, a smutek z toho, že na každou malou vesnici je obchod s takovým kontejnerem alespoň jeden.
V každém menším městě alespoň tři, a takhle bych mohla pokračovat až k měřítkům jako je naše ,,malá“ Praha, kde je takto vyhazujících obchodů alespoň sto. Každý takový kontejner se jednou týdně doslova přeplní jídlem (všeho druhu, včetně trvanlivých potravin, které by tam nikdo neočekával) a vyhodí se. Teď si to znásobme, že to takhle dělá vyspělá část světa a cituji, nehezká fakta, z webu zachranjidlo.cz :
 
,,Třetina všeho vyprodukovaného jídla na světě se vyhodí nebo znehodnotí. Pokud by byly tyto potraviny zachráněny, nasytily by se jimi asi tři miliardy lidí. V Evropě připadá na jednoho člověka 96 až 115 kg vyhozeného jídla za rok. „

 

– au! To je docela dost, co? Takže to bylo jen takhle pro představu a vysvětlení proč takový pohled do napráskané popelnice není jen radostný, ale i docela k pláči.
Nechtěla bych tady ale psát jen pesimisticky, spousta organizací např. Food not bombs (jeden z českých rafťáků, co nás tady párkrát vzali na řeku, je členem), zachraň jídlo a jiné s tím něco dělají.
Potápí se do popelnic a vaří z těchto potravin jídlo pro potřebné anebo ostatním, kdo nechtějí, tak nesmyslně plýtvat. Začínají se otevírat ,,obchody“ s prošlými potravinami atd.
Takže jde to už i tím užitečným směrem a nachází to své využití v této ,,džungli“.

Ale dost bylo teorie, teď pravdy plná praxe, představuji vám tuto barevnou, chutnou, galerii:
Mimochodem na všech fotografiích je pouze ..menší polovina“ našich úlovků. ,,Větší polovinu“ dáváme rafťákům, ti jsou 4, a tu  ,,největší polovinu“ ani nebereme, protože tolik jídla bychom prostě nezvládli zpracovat. No a spoustu jsme ani nefotili, protože by to bylo pořád dokola.
Ještě, že máme dost místa v autě. Kavárna/bistro v našem kempu také přetéká jídlem. A tak skoro každý večer vyfasujeme několik sladkých norských pečiv, zákusků a skořicových šneků, pizzy a párky které by jinak putovaly do koše, protože to prostě zbylo. A to my nedopustíme, tak poslušně plníme bříška 🙂
Takže takto nějak probíhá epizoda našeho stravování v Norsku, co Vy na to? Docela to dává smysl, ne?

TŘÍDĚNÍ

Další  ,,lahůdkou“ je tady systém třídění odpadu, tedy spíše jeho netřídění. Jednoduše tady mají jeden velký konťák na všechno. Maximálně se občas někde objeví menší popelnice, kam se háží plechovky a pet lahve, které jsou ZÁLOHOVANÉ a peníze z jejich nasbírání pak putují do červeného kříže.
ANEBO, když nejste lenoši líní, tak tyto petky a plechovky sbíráte tak jako my, a pak je půl hodiny vracíte do automatu jako u nás lahváče, a pak vyjede lístek se sumou, nám až 300 Nok (čti 900 korun českých) a za tyto penízky třeba kupujeme naftu.
A protože spousta lidí je nevychovaných a odhazuje tyto odpadky všude možně, tak upravujeme hlášku ,,peníze nerostou na stromě“ na ,,peníze rostou pod stromy, v příkopech, a v trávě“.
A jako údržbáři kempu, denně takto nasbíráme kolem 20 kousků. Může se to zdát být nekonečné, když záloha je 1 Nok nebo 2,50 u velkých pet lahví, ale my říkáme ,,Nok k Noku“ a pak vesele tankujeme plnou. 

Takže výsledek je takový, že za jídlo jsme neutratili ani korunu a naftu jsme platili jen na přejezdu z ČR do Norska 🙂

JAK PŘEŽÍT V NORSKU BEZ PENĚZ?
Sdílej dál!

Nikola Pokorná

Jmenuji se Nikola Pokorná a od roku 2014 jezdím pracovat sezonně do Norska. Mým cílem je motivovat a ukázat cestu, jak si najít práci v Norsku sám/a bez agentur, ať už jste student, nezaměstnaný nebo hledáte v životě změnu. Nejsem agentura, ale znám strategii, která mi už mnohokrát pomohla při hledání práce. Veškeré mé zkušenosti a znalosti jsem se rozhodla Vám předat prostřednictvím této stránky a eBooku plného konkrétních informací!